Jsem povolaný?

Je rozdíl být povolaný, nebo chtít být povolaný. Každý křesťan je povolaný k životu ve svatosti.



K tomu jsi přijal iniciační svátosti a sám se pak k tomu disponuješ aktivním duchovním životem modlitby, duchovní četby, společenství a přijímáním svátostí. Každý křesťan by také měl chtít rozpoznat své povolání.

Tím se otevírá Bohu a připravuje se na svou odpověď na Jeho volání. Můžeš být povolán k manželství, k řeholnímu životu, k zasvěcenému životu v apoštolském společenství nebo ve světě. Můžeš být také povolaný ke kněžství. Nikdy nemůžeš předem vědět, k čemu Tě Bůh volá. To by totiž znamenalo, že znáš Boží plán se Sebou, že Tě nemůže překvapit. To by mohlo znamenat, že Bohu vkládáš do úst své vlastní představy. Základní postoj při rozlišování povolání je trpělivost, upřímnost a otevřenost.

Přečti si knihu Jonáš a snaž se odůvodnit Jonášovo chování v jednotlivých klíčových momentech jeho života.


klikněte pro detail fotografiePrvní známky povolání
Když uslyšíš několik svědectví kněží a bohoslovců o jejich cestě za Kristem, tak si uvědomíš, jak Bůh povolává každého zcela unikátním způsobem. Možná i Tebe povolává ke kněžství. Už to, že Tě napadlo, že by ses mohl stát knězem, je první známka toho, že Bůh Tě žádá, abys přemýšlel o své životní cestě.

Bůh často používá lidi v Tvém okolí k tomu, aby Ti něco sdělil. Možná Ti někdo řekl, že by ses hodil na kněze, nebo Ty sám vidíš příklad ve svém faráři. Možná cítíš čím dál větší potřebu k modlitbě a/nebo Tě to táhne do kostela, na mši svatou, na adoraci Nejsvětější svátosti. Možná, že když v Písmu svatém stále narážíš na texty o povolání nebo přikázání, Tě oslovuje něco, co Tě nutká k vyjití. To a mnoho dalších věcí mohou být první známky, že ses na své životní cestě dostal na rozcestí, že Ti Bůh naznačuje určitý směr. Důležité je, aby ses zastavil a aby sis od začátku neuzavřel žádnou z možných cest.

Můžeš zhlédnout pořad České televize "Naše povaha česká" s názvem "Farář nebo flanďák".

Co dál?
Když Bůh volá, čeká na Tvoji odpověď: ?Mluv, tvůj služebník slyší.? Tento dialog s Bohem se uskutečňuje v modlitbě. Niterná modlitba stojí čas a vnitřní prostor. Nejvhodnějším časem pro takovéto naslouchání mohou být poslední okamžiky dne. Tehdy je už veškerá činnost a práce skončena. To, co jsi nestihl, už stejně nedohoníš a můžeš se v klidu ve zpytování svědomí vrátit k právě končícímu dni a v tichosti otevřít své srdce Pánu.

Je to rozhodně prostor pro poděkování za veškeré dary, které jsi z Boží ruky po celý den přijímal, pro poznání všeho toho, co se Ti během dne nedařilo a pro prosbu za odpuštění. Tento čas je však také vhodný pro to, abys před Boží tvář přinesl vše, co prožíváš. Všechny vztahy, otázky, hledání, pochybnosti. Všechny události, které se Tě nějakým způsobem během dne dotkly. Můžeš se vrátit a ptát se: ?Jak jsi, Ježíši, ke mně v těchto událostech mluvil, co jsi mi chtěl říci??.


klikněte pro detail fotografieRozlišování
Rozlišováním se také nazývá duchovní proces naslouchání, naslouchání srdcem. Často člověk musí ujít kus cesty, do pouště samoty. Pokud objevíš tajemství pouště, nebudeš se bát samoty, protože budeš vědět, že Ježíš je s Tebou.

Přečti si 1 Král 19, 4-13, a odpověz na otázku, kterou Bůh pokládá Eliášovi.

Co znamená, Ježíši, že prožívám právě to, či ono? A co, Bože, říkáš tomu, čím se trápím nebo čím v tuto chvíli nejvíce žiji? Kudy mám kráčet, kam mě posíláš? Jaká je tvá vůle? A potom jen naslouchej. Mluv, tvůj služebník poslouchá. Abych mohl slyšet, musím naslouchat. V tichu, před Boží tváří. A má to ještě jednu podmínku: musím chtít slyšet. Všechno to zní jednoduše, ale pokud jsi to někdy zkusil, víš, že to jednoduché není, že dialog s Bohem často stojí úsilí a trpělivost. Na druhé straně přináší i velké plody.

Velká část rozlišování probíhá o samotě, v modlitbě. Je dobré se s určitou pravidelností účastnit duchovních obnov a alespoň jednou ročně exercicií (tj. obvykle jednotýdenních duchovních cvičení). Nabízíme Ti možnost se zúčastnit aktivit Arcibiskupského semináře, které bohoslovci pořádají pro veřejnost, jako např. adventní a postní duchovní obnova. Kromě toho se doporučuje, aby sis našel stálého zkušeného duchovního vůdce, který může být zároveň tvým zpovědníkem. Úskalí individuálního rozlišovaní je značné: nikdo ti nenastavuje zrcadlo, nikdo tě neusměrňuje, nikdo ti neklade otázky. Velká rozhodnutí, zvláště ta, která se činí v rámci rozlišování povolání, nikdy nedělej sám.

Doporučujeme Ti, abys pravidelně ? nejlépe v předem stanovený čas a na předem určeném místě ? četl Písmo svaté a rozjímal o něm. Je také dostupné velké množství křesťanské literatury, které se týká povolání, rozlišování, modlitby, rozjímání apod. V neposlední řadě je vhodné poznat  nějaké křesťanské společenství, protože mnohá povolání se rodí, rostou a zrají právě zde. Společenství a jeho členy pak Bůh může také využít k tomu, aby Ti ukázal cestu.

Přečti si, co napsal kardinál Špidlík o povolání zde.

Cítíš se povolaný ke kněžství?
Pokud se cítíš povolaný ke kněžství, tak jsi na začátku dlouhé a nelehké cesty. Pro povolané ke kněžství je to zároveň cesta, která je naplňuje velkou radostí, a to přes všechny obtíže a úskalí. Vede totiž do bezprostřední blízkosti Ježíše, kterého jsme si zvláštním způsobem zamilovali. Je krásné, když můžeš věnovat přípravu na kněžství tomu, že se čím dál více přibližuješ k Pánu a celý se odevzdáváš do Jeho rukou.

Pokud Tě Bůh volá ke kněžské službě, pak také očekává jasnou odpověď, svobodné a bezvýhradné rozhodnutí člověka. Když jsi rozlišil, že tento hlas Tě volá ke kněžství, tak s tím obeznámíš své blízké (tento krok bývá často velmi těžký, proto je dobré nic neuspěchat, ale čekat na vhodnou příležitost a správný čas) a pana faráře nebo kněze, který Tě dobře zná a který Ti musí napsat doporučení. Poté požádáš svého diecézního biskupa o přijetí do kněžského semináře. Otec biskup Tě obvykle pozve na pohovor a dá Ti možnost se představit a osvětlit, proč se chceš stát knězem. Druhý pohovor pak probíhá za přítomnosti více lidí, např. rektora Arcibiskupského semináře.

klikněte pro detail fotografie

Co Tě čeká?
Pokud Tě biskup oficiálně přijme, stáváš se nejprve tzv. "konvikťákem", tj. studentem Teologického konviktu v Olomouci. Jedná se o přípravný ročník, který má dát příležitost zakusit společenství a denní řád podobný kněžskému semináři. V omezené míře probíhá výuka, která Ti má pomoci se připravit na přijímací zkoušky a studium na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studenti žijí v konviktu spolu jako komunita, scházejí se ke společné modlitbě a jídlu, zkoumají u Ježíšových nohou, k čemu je volá.

Po roce přípravy a hledání jistoty ve svém povolání se "konvikťák", který má doporučení od ředitele Teologického konviktu, hlásí do Arcibiskupského semináře v Praze a skládá přijímací zkoušky na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, která se nachází ve stejné budově jako seminář. Formace v semináři a řádné studium na fakultě trvá 5 let, v prvních dvou letech je kladen důraz na výuku jazyků a filozofie, další tři léta student stráví studiem teologie.

Během celé doby formace a studia vytváří seminář podmínky pro lidský a duchovní růst k zralosti. Bohoslovci žijí pod jednou střechou v klauzuře, modlí se, navštěvují přednášky, tráví svůj čas studiem, praxí na různých místech, i společnou zábavou. Denně slaví v seminární kapli eucharistii, které ve čtvrtek většinou předsedá některý z biskupů českých diecézí. Těchto pět let je má připravit na specifickou službu v církvi a důležité je nejen cvičit hlavu, ale především srdce.

Na začátku 3. ročníku seminaristé žádají svého biskupa o udělení kandidatury k jáhenství a kněžství. Tímto prohlašují před církví, že se jejich povolání utvrdilo a že se rozhodli, že se chtějí stát kněžími. Na začátku 4. ročníku žádají bohoslovci svého biskupa o udělení služby lektorátu a na začátku 5. ročníku o udělení služby akolytátu. Po složení všech závěrečných státních zkoušek na Katolické teologické fakultě a obhájení diplomové práce, na základě doporučení rektora Arcibiskupského semináře a vlastního přesvědčení o tom, že nestojí v cestě ke kněžství žádná závažná překážka, přijímá bohoslovec z rukou svého diecézního biskupa jáhenské a později kněžské svěcení.

Chceš se přihlásit?
Jako na jakékoli jiné vysoké škole je třeba i pro studium na Katolické teologické fakultě mít uzavřené středoškolské studium zakončené maturitní zkouškou.

Vyplníš přihlášku, kterou si vyzvedneš na biskupství (biskupství můžeš kontaktovat přes kněze ve své farnosti). K ní přiložíš: 
1. podrobný životopis,
2. kopii křestního listu,
3. potvrzení o biřmování,
4. potvrzení o církevním sňatku rodičů (jen pokud tento sňatek byl církevně uzavřen),
5. potvrzení o zdravotní způsobilosti,
6. potvrzení o maturitním vysvědčení, popříp. diplom nejvyššího dosaženého vzdělání.

Pak se objednáš na audienci ke svému biskupovi, nejlépe prostřednictvím svého faráře či známého kněze, který Tě doporučí. Při této návštěvě odevzdáš přihlášku s patřičnými dokumenty.

V květnu se v pražském semináři zúčastníš setkání všech kandidátů s představenými semináře. V rámci tohoto setkání budeš mít také pohovor s psychologem. Vlastní přijímací pohovor se bude konat na biskupství před komisí, které předsedá biskup. Ten rozhodne o Tvém přijetí do kněžské formace. Podmínky přijetí najdeš zde.


facebook twitter LINKUJ flickr digg    
ARCIBISKUPSKÝ SEMINÁŘ
KONTAKTY     |     DOKUMENTY KE STAŽENÍ     |     PARTNEŘI     |     ODKAZY
© 2009 UNIVERZITA KARLOVA, ARCIBISKUPSKÝ SEMINÁŘ | design by: MVP design

ARCIBISKUPSKÝ SEMINÁŘ